Příběhy dobrovolníků

Bez úžasné a skvělé práce dobrovolníků, by AMIGA nikdy nebyla tím, čím je! Obětavá a ochotná práce spousty výjimečných lidí pomáhá organizaci AMIGA realizovat aktivity pro seniory, komunitní akce či výtvarné workshopy. Postupně Vás na těchto stránIMGP3294kách seznámíme s příběhy našich dobrovolníků.

 

 

Paní Irina Yakovleva se narodila na Ukrajině v období SSSR, kde však žila pouze do svých 20 let. Poté se odstěhovala spolu s bratrem do Izraele, kde začala studovat technologii textilního průmyslu a stala se designerkou. Práci však sehnala mimo obor a zapojila se do činnosti neziskové organizace ALUT – The Israeli Society for Autistic Children – pomáhající dětem trpícím autismem. Podílela se na organizaci dobročinných bazarů a koncertů, přičemž si začala uvědomovat, jak potřebné je pomáhat i bez nároku na odměnu. „Tou pravou odměnou je totiž samotné vědomí, že vaše činnost je pro společnost potřebná a pomáhá lidem se znevýhodněním žít plnohodnotný život. I samotná paní ředitelka pracovala za průměrnou mzdu a když nebyly peníze, tak radši dala výplatu zaměstnancům a sama zůstala bez peněz“. S dobrovolnickou činností pokračovala paní Irina i po příjezdu do České republiky v roce 2005, kam jí zavedla práce pro společnost Kenvelo. Zpočátku i díky chladnějšímu přijetí ze strany Čechů, na které nebyla zvyklá z Izraele či Hongkongu, vyhledávala rusky mluvící komunitu. Stála u zrodu PRAGmatiků, občanského sdružení, sdružujícího rusky mluvící migranty v ČR, kteří se vzájemně podporují, realizují kreativní projekty a podílejí se na dobročinných aktivitách. Jedna z členek PRAGmatiků ji následně přivedla i do občanského sdružení AMIGA, kde Irina začala pravidelně každé pondělí realizovat kreativní rukodělné workshopy, kterých se zúčastní migrantky i Češky. Postupně se v rámci projektu AMIGY na pomoc seniorů zapojila i do realizace rukodělných dílen v Klubu Aktivního Stáři, kde přibližně 2 krát do měsíce pomáhá seniorům s trávením volného času skrze výtvarnou tvorbu. „Nabíjí to energií. Ten pocit z dobře odvedené práce a člověk cítí vděk ze strany babiček. A zároveň to zlepšuje mojí češtinu“ Pozitivní zpětná vazba ze strany seniorů i pracovníků Klubu vedla nakonec k nabídce zaměstnání ze strany Domova pro seniory na Praze 2. Paní Irina je v současné době zaměstnána jako aktivizační pracovník na poloviční úvazek, což jí umožňuje se věnovat i dobrovolnické činnosti a designovému šití pro děti, které ji nejen živí, ale především i baví. Spolupodílela se jako kostymérka i na filmovém projektu OUT, do kterého se zapojili kreativní rusky mluvící migranti z pěti zemí Evropy. Více o filmu zde: http://film.cmpip.org/. Mnohé z pozitivních zkušeností a zážitků, které paní Irina má, jsou spojené právě s výkonem dobrovolnické činnosti, za kterou je člověk odměňován především vděkem a pocitem, že vykonal něco dobrého pro konkrétní jednotlivce i společnost.

 

_IGP3826

Natalia a Dmitrij jsou manželé již dlouhá léta. A bylo to právě na narozeniny paní Natálie, kdy migrovali z Ruska do Střední Evropy. Oba si pamatují, že tyto narozeniny před 5 lety oslavili v Polsku. Poté přejeli hranice do České republiky, kde se setkali se svojí dcerou a jejím manželem. On zde měl malou firmu, do které zapojil i rodiče své ženy v roli jednatelů. Jelikož jsou oba již v důchodovém věku a práce pro zetě jim zabírala jen část dne, tak hledali čím by se zabavili. Jejich dcera je seznámila se službou Klubu seniorů na Praze 2, kam pravidelně docházejí. Ve stejné budově realizuje své programy i AMIGA. Prostřednictvím seminářů určených pro cizince organizovaného AMIGA se seznámili s Elenou Tulupovou, předsedkyní spolku, a postupně se zapojili do činnosti jako dobrovolníci. Pomáhali s rekonstrukcí prostor AMIGA, které byly zpočátku v dezolátním stavu, a Dmitrij zde jako jeden z mála dobrovolníků-mužů zastával roli kutila, dekorátora, zámečníka a stěhováka. Kromě toho se také aktivně zapojil do realizace aktivit v Klubu aktivního stáří, kde prezentoval své kuchařské umění! Na setkáních klubu představil místním seniorům tradiční ruské recepty a naučil je, jak připravit boršč či pelmeně. Natalia se zapojila do výtvarných workshopů kreativního studia AMIGA, které realizuje aktivizační dílny pro seniory v Klubu i v domovech důchodců Prahy 2. Tyto dobrovolné aktivity jim pomáhají smysluplně trávit svůj volný čas, kterého mají i jako pracující důchodci dostatečné množství. Během dobrovolných aktivit poznávají nové přátele i napříč generacemi, což je pro ně velmi obohacující. „V naší generaci se lidé vrací většinou do minulosti, kdežto s mladými se dá hovořit o současnosti. Je to příjemná změna“, shodují se Natalia i Dmitrij. Oba česky rozumí velmi dobře, ale občas si právě k mladší generaci chodí pro radu. Kromě dobrovolnických aktivit pro AMIGU se zapojují i do dobrovolnické práce v rámci InBáze, z.s. a projektů Člověka v Tísni, kde Natalia příležitostně pomáhá s doprovodem aktivistů přijíždějících do České republiky z bývalého SSSR na rehabilitaci.

 

 

Do České republiky paní Victoria přicestovala v období před 16 lety. V rodném městě Stavropolu na severním Kavkaze se necítila bezpečně a proto se rozhodla emigrovat. Byla to její první cesta do zahraničí. Původně chtěla do Německa, ale nakonec si vybrala z praktického hlediska Českou republiku. A viknelituje. Hned v prvních dnech se zamilovala do Prahy, kde se od té doby cítí jako doma a nikdy ji nenapadlo se dále stěhovat. „Cítila jsem, že jsem přijela domů. Praha je pro mě magické osudové město a i po letech jsem schopná vnímat její krásu…možná i více než místní“. V Stravapolu Victoria pracovala na finančním úřadě a postupně našla práci v oboru i v Praze jako finanční a hypoteční poradkyně, zaměřila se na online marketing a zároveň se začala věnovat i průvodcovské činnosti po Praze. Během posezení v kavárně se svými kamarádkami vznikl nápad založit centrum pro migranty – AMIGA: Victoria byla u založení organizace, kde se poté zapojila jako dobrovolnice především v oblasti rukodělných aktivit. Kreativita se u ní rozvinula teprve po příjezdu do Prahy „Do té doby jsem si myslela, že rukama nic neumím. Nikdy předtím jsem to nezkoušela, ale tady v Praze jsem zjistila, že mám talent a všechno mi pod rukama jen kvete“. Tuto radost z tvoření se Victoria rozhodla předávat dál a na dobrovolné bázi organizuje workshopy pro ženy – jak v rámci AMIGA tak i jiných organizací. Kromě toho pomáhá Victoria i v organizaci Cennější než Perla, kde spolu s ostatními ženami dělá radost dětem z dětských domovů. „Ráda dávám a ráda pomáhám; a věřím, že když si člověk něco z duše přeje, tak se mu jeho přání vyplní – třeba jako jedné holčičce z dětského domova, která si ze srdce přála sladkosti a vesmír jí skrze nás seslal celý den strávený na festivalu sladkostí, kde jí pořadatelé předali obrovský kornout plný dobrot, obrovský dort a mnoho dalšího.“

 

 

 

 

 

 

Paní Dinara přijela do České republiky již před 16 lety. Rodiče ji vyslali za studiem a ona se ve svých 18 letech ocitla sama v neznámém prostředí. Nejdříve studovala VŠE, ale poté přešla na hotelovou školu, kterou úspěšně zakončila. Spolu s manželem začali podnikat, ale s příchodem dětí paní Dinara od této činnosti ustoupila a věnovala se naplno rodičovským povinnostem. Ale jako dinčinorodá matka se rozhodla zapojit do organizace výtvarných kurzů na komunitní bázi v ruštině. „Děti, které se zde narodili často ztrácejí kontakt se svojí mateřštinou a myslím, že je důležité, aby komunikovaly i ve svém rodném jazyce“. V rámci organizace Cennější než perla vedla skupinu pro maminky s dětmi, se kterými jednou do měsíce podnikala rozličné aktivity. V této organizaci se také potkala s Elenou Tulupovou, která v tu chvíli hledala dobrovolníky pro workshopy do domu seniorů. Slovo dalo slovo a Dinara začala pravidelně 1 za 14 dní realizovat rukodělné workshopy pro seniory. „Bylo to velmi příjemné. Babičky vůbec nevnímali to, že jsem cizinka. Mladší na to kladou mnohem větší důraz.“ Kromě toho Dinara pomáhá i krajanům, kteří přicházejí do České republiky. „Lidé, kteří sem přijíždějí nově, jsou často ztracení a obrací se na mně s žádostí o pomoc. Jak na mě přijdou? Jsou ze stejné oblasti, města, a tady se to rychle rozkřikne“. Do budoucna by ráda Dinara tyto služby profesionalizovala, k čemuž se přiblížila i díky absolvování kurzu Interkulturního pracovníka v InBázi, který zužitkovala v práci pro Integrační centrum Praha. „Je to zajímavá práce a člověk je schopný reálně pomoci svojí komunitě a setkává se s řadou zajímavých lidí“ I to jsou důvody, proč paní Dinara vykonává dobrovolnickou práci a pomáhá svým krajanům i českým seniorům.

 

 

 

 

 

 

Irena bydlela v Petrohradu52646_407491565990350_1502244470_o a vůbec netušila, že se bude někam stěhovat. Pracovala ve velké firmě, jako sells manažer a pak jako specialistka na marketing. Poté se vdala a přijela do Prahy v roce 2010. Kvůli tomu, že jsem do té doby neustále pracovala jsem neměla čas na to, abych promyslela, co budu v ČR vůbec dělat. Proto jsem se cítila, jako malé dítě v novém místě. Neumím nečinně sedět, proto jsem začala hledat na internetu dobrovolnickou práci. Tak jsem se dostala do AMIGA. Od listopadu 2010,  po 2 měsících  po příjezdu do Prahy, jsem začala pracovat jako dobrovolník  AMIGA v Klubu aktivního stáří. Dobrovolnická práce mi pomohla mě přežít prvního půl roku, který je podle mě nejvíc obtížný pro všechny migranty. Získala jsem nové přátele, stejně smýšlející, a věřím, že moje práce v sociální oblasti mi pomáhá i v řešení osobních problémů. Absolvovala jsem poté kurz pro sociální pracovníky a i další kurzy, abych měla potřebné dovednosti a znalosti a nyní pracuji v organizaci InBáze jako kontaktní pracovnice, kde můžu zužitkovat všechno to, co jsem se naučila v AMIGA. Miluji Prahu, zajímá mě historie Prahy a České republiky. Jako hobby jsem absolvoval jsem kurz průvodců. 

 

 

 

 

 

 

 

Projekt Příběhy dobrovolníků je realizován v rámci činnosti AMIGA z.s. a projektu „Dobrovolníci s přízvukem – pomáháme seniorům a budujeme občanskou Společnost“ podpořeného grantem hl. m. Praha, Programy podpory aktivit integrace cizinců na území hl. m. Prahy pro rok 2016

MHMP